/od našeho spolupracovníka/
Vystoupení sanfranciské hudební kapely The Residents v rámci Demons Dance Alone European Tour (Démoni tančí sami) v pátek 26. září v pražském Paláci Akropolis bylo očekáváno s velkým napětím. Toto průkopnické těleso totiž vždy přichází s něčím novým a dokáže zaskočit i věci znalého diváka.
Nemohlo proto překvapit, že pražský sál zase jednou praskal ve švech a atmosféra houstla před show minutu po minutě. Těsně před osmou hodinou se vynořily ze zákulisí permonické svítilny a vše se rozjelo podle předem perfektně vybudovaného scénáře, v němž je ovšem prostor i pro filigránské improvizace.
Nepotvrzené zprávy, že tentokrát půjde o více o koncert než o divadlo, se naplnily jen částečně. The Residents totiž pracují s příběhem-nepříběhem a vizuální stránka je neodmyslitelně spjata s hudební složkou.
Kapela v Paláci Akropolis oscilovala mezi bigítovým odpichem s místy až "heavymetalovou" kytarou a elektropopovým nádechem s líbeznými dívčími zpěvy. Vše prostupoval slogan "svět může být nádherný", ale tato selankovitá idyla byla vždy narušena "křepčícími" démony, kteří jsou ve své osamělosti jakýmisi červíky nahlodávajícími tento svět. Vypjaté pasáže tedy střídalo uvolnění i parodický humor.
Každé vystoupení má navíc svůj vlastní energetický náboj, který v plné míře stěží pochopí člověk, který není přímým účastníkem. Skryté parafilozofické poselství totiž může být vnímáno podprahově, aniž by bylo potřeba vždy dešifrovat jednotlivé texty. To ovšem bylo jedním z úskalí produkce v Akropoli, která není pro podobný typ představení dimenzována.
Nabízí se totiž srovnání s jejich předchozími projekty Freak Show a Wormwood. Ty byly v letech 1995, respektive před čtyřmi roky, předvedeny v Praze v divadle Archa. Je sice pravdou, že každý měl svou specifiku a zejména ten první - česky překládaný jako Obludárium - byl skutečně především divadlem a biblické příběhy Wormwood průnikem scénických pasáží a koncertních vstupů, ale i Demons Dance Alone by slušela spíše úprava na sezení. To však z kapacitních důvodů nebylo v tomto případě v Akropoli možné.
Na druhou stranu byla pro řadu diváků jevištní prezentace tohoto počinu jistou satisfakcí, protože si i mnozí zarytí fanoušci The Residents nevěděli s jeho studiovou podobou rady. Kritické výhrady vůči stříbrnému disku (který není zdaleka jen soundtrackem k živému vystoupení) ovšem nejsou zcela na místě. Protože i tady je možné pod popovou slupkou nalézt spoustu nádherných perliček. A jeho hlavní devízou je právě fakt, že při dalších posleších lze objevovat stále nové aspekty a nesmírný tvůrčí potenciál těchto anonymních hudebníků-nehudebníků.
Jakub Arbes kdysi ve svém romanetu Newtonův mozek označil jako jeden z největších hybných momentů vesmíru právě básnickou imaginaci. A té mají The Residents stále víc než dost. Jejich tvorba totiž dokázala posluchače naplnit vzrušením od samého počátku jejich mysteriózní kariéry před více než třiceti lety. Je totiž nadčasová a ve své době předznamenala nejrůznější trendy včetně world music, (proto)punku i industriálu.
Poslední informace je určena těm příznivcům, kteří do Akropole nedorazili: The Residents sice nechali doma své oblíbené maskování v podobě očních bulev s cylindry, ale o své identitě opět nic neprozradili. Tváře jim během pátečního vystoupení, jež završil desetiminutový potlesk, zakrývaly gumové škrabošky a maskovací sítě.
Autor je hudebním publicistou