Na jaře roku 1993 jsem se ocitl na sanfranciské Folsom Street. Vstoupil jsem do dvou velkých místností zavalených bizarními rekvizitami, hudebními nástroji a počítači. Byl to výtvarný ateliér? Bylo to hudební studio či počítačové pracoviště? Dodnes nevím. Byl jsem si však jist, že stojím uprostřed věcí, které důvěrně znám. Rekvizity od dob Third Reich'n'Roll po kubistické masky Cube-E ležely na hromadách tak, jak právě dorazily z výstavy v newyorkské Kitchen. Na obrazovkách počítačů blikala první verze interaktivní Freak Show. Uvěřil jsem, že jsem ve studiu The Residents.
Dva měsíce poté se The Residents zjevili tajně v Praze. Naše divadlo nebylo nic jiného než jedna velká stavební jáma. The Residents prostudovali plány... a uvěřili, že divadlo postavíme. Tehdy se zrodila myšlenka představení pro Archu.
Dva roky pečlivých příprav. Diskuse o tématu, práce na scénáři, nová hudba a její instrumentace, výběr spolupracovníků, stavba dekorací a vlastní zkoušky představení, to vše představovalo složitou operaci, která zaměstnávala pošty, telefonní linky a letecká spojení kroužící sem a tam přes půl zeměkoule. Dnes toto úsilí přináší své ovoce.
The Residents vytvořili pro Prahu své Obludárium - The Freak Show, podivně groteskní obraz úpadku šoubyznysu. Inspirovali se americkou tradicí vystavovat v cirkuse anomálie lidského vývoje, lidi, jimž příroda nedopřála vypadat tak, jak diktují obecné normy. Laskavost a líbivost nejsou The Residents vlastní. Vysoká stylizace, krutá imaginace, vztah oscilující mezi láskou a nenávistí, to jsou charakteristické znaky jejich tvorby.
Snad právě nekompromisnost The Residents a jejich smysl pro drsný humor způsobily, že jsou v Čechách tak populární. Praha si zvolila The Residents daleko dříve, než si oni zvolili Prahu.
Záhadná čtveřice tedy nevstoupila na neznámou půdu. I zde však její členové dodržují přísné zásady konspirace. "Jakou máte záruku, že to jsou právě oni?" ptal se náš právník. Odpověď je velmi jednoduchá. Něco takového by nemohl vytvořit nikdo jiný než právě The Residents.
Ondřej Hrab
The Residents - oficiální životopis
Říká se, že člověka nejvíce charakterizuje jeho pohlaví.
The Residents pohlaví nemají.
Druhým charakteristickým rysem je tvář.
Ani tu však The Residents nemají.
Třetím rysem je identita.
The Residents nemají žádnou identitu.
Proč však v době, kdy je na prodej vše a identita se prodává nejlépe, vstupují The Residents na kapitalistický trh s tak zjevnou nevýhodou? Více než dvacet let žijí tyto anti-hvězdy na periférii obecného povědomí Američanů, avšak svůj původ a osobní život stále zahalují tajemstvím.Rozhodli se postavit kolem sebe perfektně promyšlenou zeď "tajemství" ve chvíli, kdy pochopili, že se stali "skupinou" - organizmem s vlastním rozumem, vůlí a řízením. Základem tohoto rozhodnutí bylo důsledné oddělení jejich soukromého a profesionálního života. Anonymita byla a je jejich jediným zákonem. Řídí se jím až do dnešních dnů.
Osobní informace The Residents považují pro pochopení svého díla za nedůležité. Tento životopis nemá za úkol seznamovat s tím, že jeden ze členů skupiny byl kdysi protestantským kazatelem nebo že druhý je otcem siamských dvojčat a další že má jednu z největších sbírek modelů železničních tratí na světě. Jeho účelem je spíše informovat nezasvěcené o některých událostech, a to z historické perspektivy.
The Residents údajně odstartovali svou kariéru kolem roku 1970 v kalifornském San Mateu. Hudba a zvuky se staly jejich prvním zájmem. Jelikož však nebyli hudebníky, zvolili za svůj nástroj magnetofon. Když se objevily na spotřebním trhu ony čtyř, osmi, šestnáctistopé a později i digitální magnetofony, The Residents je jako jedni z prvních koupili, a stali se tak průkopníky v používání "domácího studia". Dlouho předtím než vydali v roce 1972 své první skutečné dílo ve formě vánočních pohlednic, experimentovali s mnoha hudebními nápady. Tím dílem nebylo nic jiného než dnes už legendární Santa Dog (Svatý pes) - dvojsingl na 45 otáček. Od té doby vydali více než dvacet dlouhohrajících desek, mnoho EP a singlů. Onen nezaměnitelný styl počátečního bizarního experimentování však zůstává na každé z nich.
Přestože realizace jejich nápadů hudbou a zvuky přinášely své ovoce, nebyli The Residents stále spokojeni. Vizuální část jejich představ zůstávala nespatřena. V roce 1976 tato nespokojenost spolu s hromadou starých novin přinesla úžasný výsledek - novou uměleckou formu nazvanou hudební videoklip. V roce 1982 je Muzeum moderního umění v New Yorku označilo za jedny z objevitelů této nové umělecké formy a zahrnulo dva jejich videoklipy do své stálé sbírky. Šlo o vůbec první jimi vytvořený videoklip The Third Reich N´Roll (Třetí Říše rokenrolu) a o pozdější The Residents´ One Minute Movies (Jednominutové filmy The Residents).
Neutuchající kreativita The Residents však byla stále v pohybu. Po prvních deseti letech, které věnovali divokému vynalézání, se začali tímto introvertním životem ve studiu cítit poněkud omezeni. Živé vystoupení před obecenstvem bylo důstojnou výzvou k přenesení vlastních nápadů na pódium. Podobně jako jejich hudba a videoklipy i představení The Residents byla v tomto oboru něčím zcela výjimečná. Snad i proto, že umění performance se vzpírá jakékoli definici. Během turné po Japonsku, Evropě, Austrálii a Americe v letech 1982 až 1990 uskutečnili více než dvě stě vystoupení v rámci tří různých projektů
V roce 1992, po dvaceti letech věnovaných nahrávání hudby, videoklipům, živým vystoupením, televizní scénické hudbě (pro MTV a Pee Wee Hermana) a několika knihám, se The Residents rozhodli, že je čas pro malé ohlédnutí. Prestižní firma The Voyager Company na červen téhož roku připravila laserový disk, který precizně shrnul milníky jejich dlouhé kariéry. V říjnu pak v Muzeu moderního umění v New Yorku proběhla retrospektiva jejich filmů a videoklipů. Muzeum se rovněž podílelo na sponzorování instalace artefaktů z jejich vystoupení a videoklipů v uměleckém centru The Kitchen.
The Residents samotní se k oslavám připojili vydáním zářivě nového alba, které vytvořili ze zaprášených starých motivů a láskyplně je nazvali Our Finest Flowers (Naše nejmilejší květinky).
Začala snad po tom všem tato neutuchající energie ubývat? Nebylo dvacetiletí umělecké bezuzdnosti ve jménu nekomerčnosti příliš mnoho? Očividně ne. Začátkem roku 1994 byl firmou The Voyager Company vydán první interaktivní CD-ROM, The Residents´ Freak Show (Obludárium), který vychází z jejich alba Freak Show (1990) a stejnojmenného komiksového románu (1992). Spolupráce s držitelem mnoha cen, animátorem a designerem Jimem Ludtkem, se stala kritiky vychvalovaným odrazovým můstkem, který The Residents přenesl do další nezmapované umělecké oblasti. Výsledkem jejich koncentrace na interaktivní umění se stal v roce 1994 projekt nazvaný The Gingerbread man (Skřítek Perníček). Tento disk, vydaný firmou BMG Interactive a novou multimediální značkou ION, byl v době svého vydání zcela specifický, protože vlastní album zahrnovalo zároveň multimediální i "klasickou", čistě zvukovou část.
Bez jekéhokoli příznaku polevení uzavřou The Residents rok 1995 horečným výbuchem kreativity. Opět ve spolupráci s Jimem Ludtkem dokončili Bad Day on the Midway (Zlý den v lunaparku), tohoto nedočkavě očekávaného následovníka Freak Show CD-ROM, který bude vydán na multimediální značce Inscape v předvečer Všech svatých (31. října) a bude distribuován firmou Warner Interactive Entertainment. Následující den, 1.listopadu, The Residents znovu potvrdí nynější vzedmutí své tvůrčí plodnosti, premiérou nejnovějšího díla - divadelní inscenací Freak Show Live v pražském divadle Archa. Ta svědčí o tom, že se The Residents stále více zajímají o divadlo. Napsali scénář, hudbu a představení také režírují, samotní však zůstanou skryti v zákulisí. Toto představení vzniká ve spolupráci s Divadlem Archa: s herci, hudebníky a produkčním týmem z České republiky.
Budoucnost je před The Residents otevřena více než kdykoli předtím. Hledí vstříc novým cílům. Možná, že v kultuře, která je nasycena povrchnostmi a nepodstatnostmi, právě anti-sláva přináší své ovoce.
z anglického originálu přeložili Karel Císař a Miroslav Wanek
The Resident´s Freak Show Live
Jestli čekáte, že vám tady Rock & Pop konečně prozradí, kdo že ti Residents vlastně jsou, netěšte se. Ani za to, že ta tři ocylindrovaná oka a jedna smrtka, přišedší se za obrovského závěrečného aplausu poklonit premiérovému obecenstvu, byli opravdu Oni, bych ruku do ohně nedal (spíš už za pravý opak). Ale není to jedno?
Ve všech rozhovorech s ´pověřenými mluvčími´ tajemného sdružení bylo traktováno, že se v případě Freak show nejedná o koncert Residents, ba ani o jakýkoliv jiný způsob jejich vystoupení, nýbrž o divadlo - divadelní hru, muzikál, či chcete-li rockovou operu (které sice kalifornští tajnůstkáři se vším všudy připravili, ale osobní účast na něm nemají). A očekávání se splnilo takřka do puntíku. Proč ´takřka´? Soudím, že záměrem nebylo divadlo se vším všudy, spíš jakási hra na něj - krkolomně řečeno ´divadelní hra o divadelní hře o Obludáriu (jak je termín Freak show překládán)´. Nasvědčují tomu jisté detailní prvky představení, v první řadě okatě kašírované rekvizity (až to mnohé diváky dovedlo k jistým poznámkám na adresu tvůrců o přílišné chudobě výpravy i děje a v důsledku o jejich jisté naivitě). Myslím, že Residents jen chtěli dokázat, že velice silné a velice lidské téma Freak show dokáže promluvit i přes vícevrstevnatější zpracování, než na jaké jsme z divadel uvykli.
Druhá podstatná složka Freak show, hudba, byla naopak od dějů na jevišti doopravdy. Miroslavu Wankovi coby aranžérovi a dirigentovi se podařilo ze zvuku a hudebního přístupu Už jsme doma, tvořících spolu s několika dalšími přizvanými muzikanty ´cirkusový orchestr´, vykřesat zcela nový sound, který směřuje někam mimo (netroufám si přímo tvrdit, že dál, ačkoliv si to v koutku duše myslím) nahrávky Residents i vlastní repertoár UJD. Bezchybné hráčské výkony jsou u těchto muzikantů samozřejmostí, tentokrát však přidali i cosi nového,opravdu hluboké ´ponoření´ do celku, absenci snahy zapůsobit na diváka natolik, aby si po odchodu pamatoval jen a jen jejich hudbu. Ale samozřejmě i zde je třeba připomenout, že i hudební složka představení vznikala za přímého dohledu Residents, kteří jako autoři měli jistě právo do každého detailu zasáhnout. Hovoříme tedy v první řadě o dokonalé profesionalitě těchto českých rockerů.
Navštívit Freak show je rozhodně jedna z nejlepších akcí, kterou byste měli za sychravého listopadového večera podniknout. Neunikne vám pak jeden z nejzajímavějších kulturních počinů letošního roku. Ale hoďte sebou - po Praze už dychtivě čeká zbytek Evropy a možná i světa.
Ondřej Bezr, Rock & Pop, 21. 12. 1995
Obludárium
"Obludárium" skupiny the Residents se odehrává v malém zchátralém cirkusu, kdesi v krajině "nikde". Toto "nikde" má zřetelně americkou příchuť, a ačkoli doba není určena, děj se s největší pravděpodobností odehrává ve dvacátém století, nikoli však na jeho konci.
Postavy Obludária
Tex - principál Obludária a vyvolávač. Cynický a arogantní bývalý krotitel lvů povyšující se nad lůzu z cirkusu, která pro něho pracuje. Ačkoli všude vypráví, že je to jen otázka času, než uskuteční svůj velký návrat, ve skutečnosti je zahořklým vyřízeným alkoholikem. Jeho charakter vylepšuje pouze obsesní romantický zájem o Wandu, Ženu pojídající červy. Tex svůj romantický zájem o Wandu zapírá. Je k ní nutkavě přitahován, ale zároveň se mu tato nutkavost protiví.
Wanda, žena pojídající červy - ve slovníku Obludária je "geek" ten, kdo provádí nechutné věci před platícím obecenstvem. Wanda, jejíž životní potřebou je srkání červů, čímž vlastnosti "geeka" splňuje, je bývalá jeptiška, která i přes svoji současnou otylost dokáže vyvolat pocit čistoty a velebnosti, a to i s červy, kteří volně visí z jejích obrovských smyslných rtů. Wanda rovněž pláče, když je pozdě v noci sama.
Herman Krtek - přehnaně plachý Herman je samotářem, který nikdy neopustil svoji špínou a různým svinstvem zavalenou maringotku. Tím, že sám sebe uvádí jako člověčího krtka a nechává návštěvníky za malý poplatek nakouknout do svých okének, proměnil Herman handicap svého plachého jednání ve finanční aktivum. Má také různá tajemství, nejnápadnější z nich je nemoc kůže známá jako albinismus, nemoc, která se však snadno skryje pod vrstvou špíny.
Benny Třasohrb - hloupému, otylému a ošklivému Bennymu by nastaly těžké časy, kdyby se měl živit sám, kdyby nebyl ochotný předvádět svůj jediný pozoruhodný rys, velký beztvarý hrb, který mu vyčnívá z hrudi. Kromě něžných vzpomínek na svou matku je Bennyho jediným životním zájmem sbírání časopisů o ženských zápasech. Stále sní o štěstí, které by mu přineslo intimní přátelství se zápasnicí.
Harry Hlava - Harry, skutečná zrůda, která několik let existovala pouze jako hlava bez těla, je v současnosti mrtvý. Když ještě žil, byl to ubohý chudák. Nyní však jeho kariéra vzkvétá. Obdiv jeho kolegů nikdy v minulosti nedosáhl takové intenzity, takže by se někdo mohl dokonce domnívat, že smrt byla pro něj vlastně dobrá. Vzhledem k Harryho poslednímu přání je jeho hlava stále k vidění, je vystavena v Obludáriu - zakonzervovaná v láhvi formaldehydu.
Jack Želé, chlapec bez kostí - další neuvěřitelný lidský úkaz, Jack Želé je přesně tím, čím se zdá být: adolescentním mladíkem, narozeným ovšem bez kostí. Žije ve skleněné vitríně v Texově maringotce, ze které ho vytahují pouze tehdy, když přichází na řadu jeho děsivé, ačkoli velmi krátké vystoupení na pódiu. Želé žije život smyslů zbavené izolace, ale plný touhy po lidském kontaktu, svobodě a sexu.
The Resident´s Freak Show Live / Obludárium
Světová premiéra 1. listopadu 1995 v Divadle Archa
Režie:The Residents
Hudba: The Residents
Scénář: The Residents
Scéna, kostýmy, loutky: Ronald M. Davis
Hudební arnažmá: Miroslav Wanek
Světelný design: Chris McGregor
Zvukový design: Tony Janssen
Vokalistka: Laurie Amat
Stage Manager: Richard Němec
Asistent režie: Jana Svobodová
Produkce projektu: Kateřina Kohut
Představení by se neuskutečnilo bez Homera Flynna a Hardyho Foxe z The Cryptic Corporation.
Obsazení:
Herci
Tex: Wayne Doba
Wanda: Andrea Nováková
Herman: Vladimír Gut
Benny: Miroslav Matyáš
Zpěváci
Laurie Amat
Andrea Jurčová
Iva Nachtmannová
Hudebníci
Dirigent: Miroslav Wanek
Klávesové nástroje: František Svačina
Basová kytara: Kamil Krůta
Violoncello: Lenka Kavalová
Tenor saxofon: Jindřich Dolanský
Kytara: Romek Hanzlík
Bicí: Hynek Schneider
Klávesové nástroje: Vladimír Helebrant
Zvláštní poděkování:
Guido Randzio
Karin Wittich (EuroRalph)
Leigh Barbier
Záznam představení odvisílala v roce 1996 Česká televize.
