The Residents: Demons Dance Alone  (25.09.03) Palác Akropolis, Praha www: http://www.palacakropolis.cz

„Life would be wonderful“

Experimentální hudbu poslouchám poměrně často, takže jsem od pátečního koncertu The Residents v Paláci Akropolis zase tak moc neočekával. Tentokrát se ale příslovečný opak stal pravdou. The Residents předvedli strhující existenciální performanci, která byla na hony vzdálená běžným představám o avantgardní hudbě.

The Residents jsou tajemná kapela. Existují více než 30 let a dosud jejich identita zůstává zahalena oparem tajemství. Nikdo nezná jejich pravá jména, nikdo neviděl jejich tváře a kapela neposkytuje žádné rozhovory. Z dostupných pramenů pouze víme, že The Residents vznikli počátkem 70. let v americké Luisianě. Kapela se od počátku profilovala jako avantgardní soubor, kdesi na pomezí konceptuálního umění a popu.

První desku nazvanou "Meet The Residents" vydali Residenti v roce 1973 a svým názvem a obalem a zejména hudbou představovala těžkou parodii prvního alba Beatles (říká se, že Beatles se tímto vtipem bavili, zatímco jejich nahrávací společnost zvažovala žalobu). Celá sedmdesátá léta používali The Residents pop jako materiál, ze kterého vyráběli svoje vlastní představy o popu. Pop v jejich podání procházel hutnou dekonstrukcí a po jeho přepracování v dílně Residentů z něho zůstaly pouze určité fragmenty, které však v nové konstelaci působily fascinujícím a neotřelým dojmem.

Přiznám se, že až do pátečního koncertu jsem se o The Residents příliš nezajímal. Viděl jsem již dříve záznam jejich Freak Show, které mne příliš neoslovilo a působilo právě tím dojmem umění za každou cenu. Moje skepse však v pátek zmizela, jakmile se Residenti objevili na pódiu.

Z reproduktorů se ozývá symfonická hudba a ve ztemnělém a přeplněném sále to začíná vřít. Najednou se v pozadí objeví několik belhajících se postav v podivných maskách s lucernami v rukách a publikum exploduje. Konečně jsou tady! Tajemné postavy se chopí nástrojů a koncert začíná. Atmosféra tajemného rituálu je strhující. Hudebníci mají na sobě vojenské maskovací sítě a zpěvák a zpěvačka obleky střižené z maskáčů z irácké války. Hudba má drive, nejsou to žádné rozplizlé avantgardní úlety, při kterých někdo deset minut sóluje na kytaru a neví, kdy přestat.

Cely koncert sleduji s takřka zatajeným dechem. Není to vlastně koncert v obvyklém slova smyslu, spíše se jedná o jakousi rockovou operu. Dějem si nejsem příliš jist, jedná se zřejmě o jakousi love story, která se odehrává jakoby někde v Mexiku (?). V každém případě z hudebního výrazu čiší silná naléhavost. Residenti rozehráli příběh běžných lidí, kteří podléhají různým pokušením a kteří musí stále bojovat s démony, aby v neklidném světě plném nástrah obstáli.

Na balkóně se objeví Ďábel a se dvěma reflektory protančí až na pódium, kde stále útočí na protagonisty příběhu. Děsivá až apokalyptická hudba se střídá s klidnými reflexivními pasážemi, kdy hlavní hrdinové vzpomínají na dětství či vypráví svoje nejtajnější přání. Melodie doprovázející tyto pasáže se slovy „Life would be wonderful“ asi dlouho zněla každému ještě po skončení koncertu v hlavě a definitivně mne přesvědčila, že tahle kapela umí opravdu napsat sakra silnou melodii.

Ďábel však nedá pokoj. Obrací se k divákům a vyluzuje falešné tóny na trubku. Někteří jsou jeho postavou jakoby magicky přitahováni a křičí zpět. Najednou jakoby vzniká silné psychodrama, koncert s přesouvá z polohy běžného vystoupení kamsi k rituálním obřadům. Další příval hudby všechno smete a Residenti nás berou na pekelnou jízdu zase dál. Skrytá identita členů souboru je dráždivá. Nikdo neví, kdo se za tajemnými maskami skrývá. Jsou to umělci, šílenci či opravdové démonické bytosti? Hra s archetypy je zde dovedena k dokonalosti.

Zvláštní příběh se odehrává celou hodinu a půl. Těžko říci jestli jde spíše o hudbu, divadlo, či jakýsi comicsový kabaret. Jejich hudba je v každém případě syrově existenciální a zasahující posluchače, kdesi až v archetypálních vrstvách. Po skončení celého vystoupení se Residenti ještě vrací na dva přídavky. Hudebníci se rozloučí a hlavní protagonista si ještě dlouho z pódia jakoby podezíravě prohlíží obecenstvo. Tohle opravdu není běžná popová kapela.  

Autor: DJ Óm  |

29.09.03