The Residents
foto: rock-jazz.cz
Nové dílo sanfranciské anonymní skupiny The Residents jsme paradoxně mohli vidět dříve na pódiu. Teprve od února aktuální album Demons Dance Alone spolu se staršími tituly distribuuje na tuzemském trhu Black Point.
Za dvaatřicet let se svět hudby natolik změnil, že se z obskurního souboru stali uznávaní inovátoři, kteří ovlivnili podobu alternativního a elektronického rocku, byť neuměli hrát. Inspirativní byla jejich snaha odmýtizovat rockové hvězdy i konceptuální si pohrávání s banálními motivy hranými na dětské nástroje. Residents, kteří jsou oceňovaní také jako jedni z průkopníků uměleckého videoklipu, však nemínili žít z odkazu vlastní minulosti, byť se jí nezříkají.
Jasně to ukazuje album Demons Dances Alone, které by se dalo bez větší nadsázky označit za písničkové. Jednoznačně to platí o první části desky nazvané Loss, které se nese v posmutněle novoromantickém hávu. Ale i v druhé části Denial najdeme vedle typicky residentovských skladeb Thundering Skies a Mickey Mackaroni s nezaměnitelným zvukem i Betty´s Body nesoucí se v duchu elektronického rocku okořeněného sólem a odlehčenou parafrázi barových skladeb z 60. let Brother´s Paul.
V Make Me Moo sice dojde na typické dětské hlasy, ovšem i poslední část má nezvykle nostalgický zvuk. Snaha vymanit se ze zavedeného schématu je patrná i v dravé funkové instrumentálce Baja. The Residents se prostě míní zbavit stínu minulosti. Ortodoxním fanouškům to může vadit. Změnit pojetí je však pořád lepší než donekonečna rozmělňovat postupy z jejich nejslavnějších desek, které skupina nemůže překonat.
The Residents: Demons Dance Alone
58:31 Euroralph / Black Point
